Partneři

Projekt na ochranu mořských želv

Z pera Hanky Svobodové, expertky na ochranu mořských želv v Indonésii.

Jak se má Hanka v Indonésii, kam se letos na jaře vydala realizovat prjekt na ochranu želv? Klub chovatelů želv ji nadšeně podporuje a ona nás za to informuje o svých krocích.



Dopis z Indonésie, 3.11.2014

Krásný den Vám přeji,

tady v Indonésii byl říjen měsícem, kdy jsme od zakládání organizace konečně přešli do režimu opravdové práce, byl to ale také měsíc, kdy jsem myslela, že zešílím, protože nic nefungovalo – celý říjen téměř vůbec nefungoval internet, deset dní tekla voda stylem kap kap za 2 hodiny je plný kýbl [ve vedlejší ulici při opravě překopli trupku a nebyli to schopni spravit], každý týden alespoň 3x několik hodin nefunguje elektřina..občas si připadám jak na konci světa..kdybych byla na ostrovech, nedivila bych se, ale tohle je Tanjung Redeb, největší město oblasti Berau..ale i tak, byl to dobry měsíc.

1.10. 2014 proběhla první oficiální pracovní (vymýšlecí a plánovací) schůzka organizace Konservasi Biota Laut Berau. Byla jsem nadšená, když jsem viděla, jak těch sedm kluků dává dohromady visi organizace a cíle, kterých by chtěli do 5 let dosáhnout. Více želv v Berau, nikdo neprodává želví vejce, ani nezabíjí želvy na želvovinu. Čistší moře, rybáři, kteří už k lovu ryb nepoužívají dynamit ani kyanid. Bavili jsme se i o tom, jak bychom chtěli pracovat uvnitř organizace, aby se nám pracovalo dobře a s kým a jak je třeba spolupracovat. Hlavním heslem bylo „méně řečí, více práce“. Po definování cílů jsme dál určili, jaké jednotlivé kroky je třeba udělat, abychom cílů dosáhli. Vznikl tak celkem podrobný plán práce rozpracovaný do úkolů, které můžeme udělat teď, které po předchozích krocích za měsíc nebo dva, a které později přibližně za půl roku. Schůzka byla ukončena instalováním banneru oznamujícího, že tady je kancelář organizace Konservasi Biota Laut Berau, před naše dveře a já měla radost, když jsem pozorovala, jak se kluci u toho banneru fotí a jak jsou na svou organizaci hrdi.

Konečně se podařilo vyběhat povolení pro práci v oblasti Berau, čekáme už jen na potvrzení z Jakarty,kluci vyrobili dokument, něco jako představení organizace a plán práce, pomocí kterého se budou prezentovat před místní vládou a ostatními neziskovými organizacemi. Máme už vizitky a také samolepky a kluci mi v kanceláři pomáhají s účty a se vším, co je potřeba.

Díky spolupráci s místní neziskovou organizací ProFauna jsem se 2x dostala do škol povídat o želvách. Jednou to bylo na škole základní a jednou na střední. Vyrobila jsem si pro děti speciální prezentaci, která byla hodně interaktivní, a když jsme společně dali dohromady důležité informace o želvách a shlédli fotky i videa, ptala jsem se, jak by se želvám dalo pomoci. Nejen že žáci sami říkali, že už nebudou jíst želví vejce, kupovat náramky z želvoviny a vyhazovat odpadky do moře, ale i několik dětí, které zmíněný náramek na ruce právě měli, ho sundali a řekli, že budou i ostatní přesvědčovat, aby náramky nekupovali. Potvrdila jsem, že informovaní o problému želv v oblasti je moc důležité a žáci se v druhé části vzdělávací besedy s nadšením vrhli do psaní článků o želvách a jak jim každý z nás muže pomoci. Články shromažduji a věřím, že se mi podaří několik z nich otisknout v místních novinách. Žáci obou škol také vyrobili plakát na chodbu ve škole, aby si o problému mohli přečíst i ostatní. Další skupinky žáku vyráběli 3D mořskou želvu z papíru či hráli vzdělávací deskovou hru o želvách a pexeso, které jsem ještě v ČR vyrobila za přispění Ministerstva životního prostředí ČR a za velké pomoci mých přátel (Patrik Sláma, Iva Vyhnálková, VOALA grafický ateliér a Faunus,o.s. – občanské sdružení věnující se podpoře a propagaci aktivit vedoucích k ochraně přírody). Jsem za rozjeti environmentálního vzdělávaní opravdu ráda a věřím, že děti budou získané informace šířit dál a že to pomůže ochraně želv v oblasti. Přišla také nadílka plyšových želv pro místní děti od Evy Karbanové z Klubu chovatelů želv v ČR, moc dekujeme.

Environmentální vzdělávaní o želvách ale neprobíhalo v říjnu jen v Indonésii. Díky výstavě Nahlédnutí pod krunýř na zámku Červený hrádek a Saše Zdeňkové se v Ústeckem kraji rozjelo informovaní o situaci mořských želv a škola v Žatci si o želvách dokonce udělala projekt. Informují veřejnost pomoci nástěnky, dívali se na video o želvách..a vyrábí želvy pro indonéské děti. Skvělé, všech těchto spoluprácí si moc vážím a věřím, že každý krok a každá akce pomáhá. Zkuste něco pro želvy podniknout i Vy, ráda Vám s čímkoli pomohu.

Během října byl také dokončen sociální průzkum na ostrove Maratua, který společně s námi realizovali studenti univerzity v rámci studie o želvách v oblasti Berau [o této studii jsem Vás podrobně informovala v minulém zpravodaji], zbývá tak teď tedy “jen” dát všechna nasbíraná data dohromady a získat z nich závěry. Z předběžných výsledků jednoznačně vyplivá, že karet pravých v oblasti během posledních let rapidně ubylo a že nalézt tu dnes můžete téměř výhradně jen nedospělé jedince – všechny dospělé totiž už místní vylovili na výrobu suvenýrů z želvoviny, které se prodávají na nedalekém ostrově Derawan. V rámci strategie organizace Konservasi Biota Laut Berau, kde jsme se shodli, že nechceme v obchodech nelegálně prodávané suvenýry z kriticky ohroženého druhu mořské želvy zabavovat a prodejce hlásit na policii, ale raději se chceme snažit najít pro místní obyvatele alternativní zdroj přijmů, jsme v říjnu na Maratue udělali workshop o tom, jak vyrábět suvenýry z kokosových ořechů. 13.10.2014 přijel do Berau pan Rudi, kterého jsme pozvali z Jakarty, a který nám pomůže s učením místních lidi. Umí nejen vyrábět suvenýry z kokosu jako Berly, ale také vyrábí užitečné věci z plastu a z plechovek. Workshop na Maratue proběhl 26.10. - 30.10.2014 a byl velmi úspěšný. Našlo se několik nadšených lidí, kteří se učili od rána nejen do večera ale i do 2h ráno a kteří jsou teď po pár dnech už schopni samostatné produkce. Věnovali jsme jim potřebné nářadí a oni na oplatku museli slíbit, že nejen, že už sami nebudou vyrábět suvenýry z želvoviny, ale že své výrobky prodají na Derawan jen do těch obchodů, které přistoupí na dohodu, že už výrobky z želvoviny nebudou prodávat. Zesílí se tak náš tlak a věřím, že společným úsilím společně postupně dosáhneme vymizení zabíjení želv pro želvovinu a prodej suvenýrů z ní v oblasti Berau.

Snažíme se také velmi intenzivně sehnat peníze na rozšíření ochrany mořských želv na ostrovy Belambangan a Sambit, jak jsem o tomto plánu informovala v září. Počáteční náklady jsou vysoké, na zásobovaní i platy peníze již máme, ale je třeba na ostrůvcích postavit domek pro ochranáře, koupit loď a to něco stoji..Pokud byste chtěli na ochranu místních želv přispět, prosím pošlete jakoukoli částku přímo na můj účet 213851685/0300 s heslem želvy, nebo na obecný účet Turte Foundation viz http://www.turtle-foundation.org/. Za každý příspěvek Vám budeme velmi vděčni, dekujeme.

Ze sociálního průzkumu na Maratue také vyšlo najevo, že na nedalekém ostrově Sangalaki, kde klade každý den svá vejce i 30 samic karet pravých a který je pod ochranou vládní organizace BKSDA, dochází k pravidelnému vykrádaní snůšek. Navštívili jsme vedení místní BKSDA a vedoucí pan Seno opravdu přiznal, že mají potíže se zajištěním efektivní ochrany ostrova. Nabídli jsme se, že jim můžeme poskytnout dva velmi zkušené rangery, kteří jim na ostrově mohou pomoci. Po vyjasnění podmínek a schválení v regionální kanceláři BKSDA v Samarindě, Mudar s Girboyem 22.10.2014 vstoupili na ostrov. Ručím za to, že od tohoto data z ostrova nezmizí jediné želví vejce. Kluci navíc okamžitě začali s přemisťováním snůšek ohrožených zaplavením a se sběrem dat o tom, kolik želv na ostrově každou noc klade vejce. Vstup na Sangalaki je pro nás velkým mezníkem, protože jak vzdělávaní, tak workshopy pro místní obyvatele, jsou, ačkoli jsou důležité, jen vedlejší ve srovnání se zabezpečením ochrany tisíců vajec karet obrovských na ostrovech. Sangalaki pro nás má také symbolický význam, naši rangeri tam od roku 2002 do roku 2012, ještě pod jménem původní organizace každodenně pracovali a zajišťovali ochranu tamních želv, v roce 2012 je ale místní vláda po protestech kvůli stavbě hotelu na ostrově vyhnala a vedení původní organizace se od té doby na ostrov nedokázalo dostat zpět. Jsme tedy nadšení, že organizaci Konservasi Biota Laut Berau se to podařilo a místní ževly si mohou oddychnout.

Stale usilujeme i o návrat na ostrovy Bilang-bilangan a Mataha, organizace Konservasi Biota Laut Berau měla v říjnu schůzku se starostou oblasti, kde ostrovy jsou a ten už konečně začal dělat kroky, abychom se na ostrovy vrátili. Snad už to nebude dlouho trvat, protože Bilang- bilangan je pro želvy nejdůležitějším ostrovem v celé oblasti Berau.

Jsem s prací organizace Konservasi Biota Laut Berau v říjnu opravdu spokojená, myslím, že jsme ušli pořadný kus cesty a to přesto, že podmínky tady v Berau občas nejsou jednoduché. Držte nám prosím palce i dál a kdybyste chtěli s čímkoli pomoci, budeme Vám moc vděčni.

Hana Svobodová;www.morskezelvy.cz



2. dopis z Indonésie, 3.5.2014

Krásné žhavé poledne z Bornea přeji.

Ozývám se Vám zase po měsíci s informacemi, co a jak tu provádím a jak se daří. Duben byl pro mě měsíc, kdy jsem si hrála na totální kancelářskou krysu. Kdo mě znáte víc, víte, že už roky a roky se tomuhle snažím uniknout. Šla jsem studovat biologii, abych mohla být v přírodě, až na VŠ jsem zjistila, že vědec je v terénu tak 5% času a zbytek píše žádosti o peníze, grantové zprávy, články..s ideály sobě vlastními jsem tedy jela na Borneo s tím, že tu budu pracovat na ostrově, učit děti o přírodě, zvyšovat informovanost turistů..a ono se to všechno děje, nebo se na tom pracuje aby se to dělo, jen je do toho ještě třeba psát reporty, vytvářet tabulky kdy kdo pracuje na ostrově, aby byl trochu přehled o docházce, koordinovat dobrovolníky, upravovat různé dokumenty, dohadovat se s politiky, psát články..no prostě je toho hodně, navíc jsem teď musela převzít celé účetnictví projektu. Někdy jsem unavená a říkám si, že už prostě potřebuji na ostrov, protože tam chráním želvy tak, že si na tu ochranu mohu přímo šáhnout. Vlastně mnohem raději sbírám odpadky z pláže a nosím kýbl na přemísťování vajec, než sedím u počítače, ale zároveň vím, že moje práce před počítačem je také ochrana a že pokud nebudou v pořádku peníze, projekt se zruší a to, že bylo vše skvělé na ostrově, bude vedlejší.


A tak se tedy brodím účty a snažím se vylepšit PR projektu - vznikl facebook Yayasan penyu Berau facebook v indonestine a angličtině ZDE. budu rada, kdyz ho budete svým známým v zahranici sirit.

Nová je také Dobrovolnická skupina na Facebooku ZDE, do které se můžete přihlásit.

Prispivam na facebook a blog Turtle Foundation. V ČR jsou těsně před otištěním dva články. Ambasáda ČR v Jakartě se rozhodla našemu projektu pomoct tak, že ho představí při své akci v Ancolu (mořský svět – obrovské akvárium v Jakartě). Společně s dobrovolnicí Olgou připravuji plakátky pro turisty do hotelů a na letiště a brožurku o želvách. To všechno se daří. V Berau také dva články vyšli a byli jsme i ve zprávách v televizi, což doufám zvýší popularitu naší organizace u místních. Indonéské vedení naší nadace tvrdí, že nás místní politici a lidé nemají rádi a hází nám klacky pod nohy, protože pro ně byl prodej vajec z ostrovů hodně dobře výdělečná činnost. Souhlasím, byl a nedovedete si představit jak těžké je pro mě pochopit, že místní politici klidně do novin napíší, že jejich plán je držet želvy v bazénech, přestože ministerstvo to prohlásilo za ilegální. Občas mi přijde, že tady zákony neplatí, že tu platí jen zákon peněz – z ostrovů, které nejsou chráněny, se kradou vejce, na Derawanu se otevřeně prodává želvovina. Šéf naší nadace, který už se vrátil ze Samarindy, šel na oběd k prvnímu náměstkovi pod starostou města a na stole ke konzumaci ležela želví vejce. Je to boj s větrnými mlýny, ale věřím, že když se budeme snažit s lidmi mluvit, když jim ukážeme krásu želv i to, co na ostrovech děláme a proč..snad pochopí..časem.

Také musím přiznat, že mě ještě nepustili do žádné školy, na všechno je tu potřeba spoustu papírů a povolení a já během toho všeho sepisování a práce v kanceláři často vzpomínala, jak jste prožili Velikonoce a Čarodějnice. Snad už bych si i dala vuřt, který doma téměř nikdy nejím. Problém také je, že máme díru v lodi a museli jsme pronajmout jinou, abychom mohli na ostrovy vozit zásoby. Nezbytně potřebujeme sehnat peníze na opravu lodi.

Vera už v kanceláři začala prodávat trička a výrobky z kokosových ořechů, jejiž zakoupením lidé přispějí na ochranu mořských želv. Mezi výrobky z kokosu jsou i přívěšky ve tvaru želv, které znáte z mého krku a Berly nově začal vyrábět krásné lampičky. Které při zhasnutí ukazují nádherné věci. Z toho mám opravdu radost.

Proběhla také akce společně s WWF a policií, objížděli jsme velké území moře na jihu Berau a hlídkovali jsme. Takovéto akce by měli snížit lov želv v moři a redukovat používání ilegálních rybářských praktik. Také to, že s námi spolupracuje policie snad zvýší pozitivní postoj a respekt veřejnosti vůči organizaci.

Souhrnně mám z projektu radost, na ostrově kluci odvádí skvělou práci v ochraně želv a ja si vážně užila, když jsem tam alespoň týden (12. – 19.4. 2014) mohla být s nimi. Podívejte se na video jak šnorchluji s želvou u ostrova Mataha na ZDE a pochopíte, proč tuhle práci prstě nikdy nevzdám, i když mi někdy všechny ty překážky a víc řečí než práce místních leze krkem.. Navíc jsme na Bilang-bilanganu nasli jedno hnizdo karet pravých, které tu normalne vejce nesnasi a jen se v oblasti živí korály a jsou chytány na želvovinu. Tak mám radost, že se nám tu snad začínají i množit J Navíc kluci na Mataze opravili domek a už mám svou oddělenou místnost, tak je to zas o trochu pohodlnější

Zdravím do Čech či kamkoli, kde zrovna jste :)



1. dopis z Indonésie, 31.3.2014

Ahoj,

tak posilam prvni dopis z Indonesie. Trochu mi to trvalo, ja vim, ale jak se doctete, delala jsem toho moc a moc, tak mi to snad odpustite. Dari se mi dobře. Z Čech jsem odletela podle planu 4.3.2014, ale musím rict, ze to bylo hodne nárocne. 3.3 jsem byla ještě v praci, zjistila jsem, ze je něco spatne s poslanim deskových her do Indonesie, tak jsem také resila to, kamarádka mela narozeniny a ještě jsem vecer povidala v radiu (ZÁZNAM ZDE)... Proste jsem toho zase chtela stihnout moc. Byla jsem rada,když jsem konecne sedela v letadle a mohla si rict „vse co bylo potreba, je dodelane, co jsem zapomněla, bez toho se obejdu“. Let probihal skvele – celou dobu jsem spala. Ten deficit se musel nekdy vybrat a v letadle na to byl cas :)

V Jakarte me u sebe ubytoval pan Janda (Deputy head of mission, economic affairs) z české ambasády a sesla jsem se i s velvyslancem Tomášem Smetánkou. To bylo hodne příjemne, oba projekt podporuji.Před rokem jsem diky nim dostala peníze na vyrobu deskových her. Ted jsem diky nim mohla deskove hry dovest do Indonesie bez toho, abych platila CLO. Ted jez Jakarty sami rozposílají na adresy, které jsem jim dala – hry uz mam u sebe na Borneu, jsou uz i na Sulawesi, na Javě i Bali u organizaci, které znam a hlavne jsou uz i na Sumatre, kde jsem studovala – tam je kamarádka da do skol a skolek, kde jsem driv ucila, uz si je u ni vyzvedl i sef turismu te oblasti – Iqbal, mozna jsem se o nem zminovala, chtel na Sumatre vybudovat vzorove centrum na ochranu zelv – porad se o to snazi, tak třeba mu hry pomohou. Kazdopadne z toho mam radost, ze se to tak hezky distribuuje a ze uz se to pouziva. Bayu z organizace ProFauna je z toho tak nadsen, ze chce vytisknout dalsi a další na naklady sve organizace. V priprave je dokonce anglicka verze her.

Zpráva o podpoře projektu MŽP ČR.

Příjezd na Borneo byl hodne zajímavý. Mela jsem v planu dat si s lidmi z naší organizace co nejdříve schuzku, zeptat se jich, cim mysli, ze bych tu mohla pomoci jak organizaci tak zelvam. Samozrejme mam vymyslene nejake cile, ale chtela jsem je dat dohromady s nimi, aby nemeli pocit, ze jsem si prijela a něco si tu delam, ale abychom to delali spolecne. Schuzka mi trochu nevysla – sef projektu je od unora do kvetna pryc. Jeho zena byla těhotná, tak se presunuli do Samarindy, kde je lepsi lekarska pece a ted uz mají miminko, ale to zas hned tak nemuze do letadla. Takze vlastne vedeni není. Za cely mesic jsem s nim mluvila 2x po telefonu. Druhy sef mi hned první den řekl, ze nemá cas, ze druhy den leti do Balikpapanu. Myslela jsem, ze me rani mrtvice, ale co zvladlo se to i bez porady. Uz 8.3.2014. totiž přijeli prvni dobrovolnici Jana a Vlada Dandovi a ja s nimi odjela na ostrov. Jsou zvykli cestovat do tropu, takze pro ne cesta na ostrovy ani jednoduche podminky na nich nebyly problem. Uzili si obchazeni ostrova, pousteni malych zelvicek i sledovani samic, co kladly vajicka. Snorchlovali, prozkoumavali ostrov a pomahali i sbirat odpad. Bylo to super, kluci na ostrovech se o dobrovolniky vzorne starali a Jana a Vlada chteji pomoct i do budoucna.

18.3.2014 prijeli druzi dobrovolnici – Vráťa s Eliškou. To bylo trochu težši, protoze nikdy nebyli mimo Evropu a navic Eliska je vegetarian, coz na ostrovech, kde se ji jen ryze a ryby zpusobuje znacne potize. Ale nakoupili jsme spoustu zeleniny a zvladli jsme to. Vetsi problem byl, ze Vrata dostal alergii na svuj vlastni pot. Pry to ma kazde leto i v Cechach a troche mi to zapomnel rict. Kdybych to vedela, asi bych rekla at nejezdi do Indonesie. Tady je 35°C, na ostrove i vic, pres den nejde elektrika, takze vetraky nefunguji, na klimatizaci nemuzete ani pomyslet..No jeste ze mi babicka do lekarnicky dala prasky proti alergiim. Berly Vratovi naordinoval i prirodni medicine – cerstvy kokos a spolecne jsme to prekonali. Kazdopadne Vrata v CR pise do novin a zabyva se PR neziskovek, takze kdyz mu bylo lepe, fotil jako o zivot a v CR hodla project protlacit do tisku. Domluven je pry uz i s televizi, tak uvidime..Kazdopadne kluci na ostrovech mi zase udelali velikou radost, protoze nejen, ze se o dobrovolniky starali a hrali s nimi treba i moje pexeso :) ale kdyz jsem na ostrove byla s prvnima dobrovolnikama, zminila jsem se, ze by bylo dobre mit u nejakou skrin, kam bych si dala obleceni, abych pored vse nevytahovala z batohu. No a prijela jsem po par dnech s Eliskou a Vratou a uz byli dve skrinky na Bilang-bilanganu a jedna in a Mataze.Parada, když je clovek troche motivuje, vsechno jde. Eliska s Vratou take privezli nejake naradi od meho dedy, pilniky, vsechno mozne na vyrobu zelv z kokosu. Kluci na ostrovech z toho byli nadseni, vyrabi ted zelvy jako divi a vypada to, ze budu mit doma z kokosu vsechno – talir, lzici a vidlicku na salat, kvetinac.

Ale to ještě nejdříve musim mit nejake doma. Eliska s Vratou odjeli včera 30.3. 2014., ted musim odepsat na vsechny maily, napsat reporty, hodlam udelat generalni uklid v kancelari a trba taky konecne budu mit chvilku shanet nejaky domek. Jo asi to nakonec bude domek – 1 pokoj, kuchyn, koupelna..uvidime :) kazdopadne se na to tesim, ze uz nebudu spat v kancelari. Jo a jeste jedna novinka, Berly mi k narozeninam koupil novy telefon, abych si pry mohla volat pres net s rodinou. Jo a take se kluci na ostrovech zacali ucit cesky, takze se tesime na Vase navstevy :) Takze asi tak, jsem tu spokojena, samozrejme jsem nasla i nejake veci, co se budou muset resit – napr je zrejme dost velky problem v penezich. Nemci je poslou, ony se zaseknou u mistniho vedeni nadace a na ostrovy nedotece temer nic. Ale to musim nejdrive vic prozkoumat nez se vrhnu do nejakeho reseni. Kazdopadne verim, ze to tu ma smysl, na ostrovech jde vse uzasne a v kanclu se to take casem rozhybe. Napriklad doufam, ze uz brzy domluvi, abych mohla do nejake skoly.

Více fotek muzete videt na facebooku


Hanka